#

Navigace

Obsah

Vranovické jezero

Vranovické jezero

 

Vranovické jezero - rekreace v poddolovaném území (GPSN49°50'41.273" E13°34'1.042")

Úsek NS mezi zastávkami č. 5 a 6 obchází nápadné haldy z odklizu Kristián (viz zast. č. 5 – důl Terezie). Nedaleko zast. č. 6 procházela dříve silnice do Vranovic, avšak už někdy po roce 1900 byla kvůli povrchové těžbě odklizem Barbora přeložena. U původní silnice ležel i hlubinný důl Barbora, ve sníženině pod námi těžila v 1. pol. 19. stol. také šachta Bedřich. Rozsáhlé odvaly hlušiny z těchto dolů jsou tvořeny kyselými tufity, v nichž se zachovaly např. úlomky kordaitů, které zde rostly asi před 300 miliony lety. Dnes jsou haldy porostlé hájky náletových bříz, které se na neúživných navážkách nejsnáze uchycují a jsou neklamnou známkou dřívějšího dolování a převrstvení terénu. Těžba poznamenala okolí i četnými poklesy a propady, které byly mimo jiné i příčinou vzniku Vranovického jezera, které si lze prohlédnout buď od zastávky č. 4, nebo k němu můžete mezi chatami projít z tohoto stanoviště. S vodní plochou se tu ovšem původně nepočítalo. Ještě v roce 1957 si členové TJ Sokol Vranovice vybudovali v odklizu mezi haldami, v místě zvaném podle zmíněných náletových porostů „V břízkách“, fotbalové hřiště (před tím se tu prý hrávalo i divadlo). 

 

Dnes rostou na odvalech bývalých dolů charakteristické náletové březové hájky

 

S útlumem těžby uhlí v břaském revíru na konci 60. let se však z opuštěných dolů přestala odčerpávat voda. Poddolovaná plocha mezi výsypkami se začala zamokřovat v roce 1967 a během pár let hladina podzemní vody vystoupala do dnešní úrovně. Hřiště se tak ocitlo doslova na dně. Takto vzniklá vodní plocha má dnes rozlohu asi 1,2 ha, maximální délka a šířka jsou cca 180 × 100 m. Vranovické jezero nemá žádný viditelný povrchový přítok ani odtok, je ale podpovrchově propojeno s „kyzovým“ jezírkem pod náspem silnice a odtud odvodňováno Díreckým potokem (viz zast. č. 4). Intenzivní poddolování území v těchto místech (které se ostatně odráží už v nápadně členitém terénu plném poklesů) názorně ilustruje také chování srážkových vod. Při dešti totiž stéká voda do prohlubně pod námi, ale z ničeho nic se propadne do podzemí, které se zde podobá spíše nějaké krasové oblasti či ementálu. Dobře vidět je to při každém silnějším dešti – a právě tyto vody napájí jezero.

 

Díky podzemním přítokům se jezero vyznačuje čistou vodou, takže je lidé z okolí začali využívat jako přírodní koupaliště. Přitom nejde o "sterilní" vodu, v jezeře jsou ryby a hojně se tu vyskytují i masožravé rostliny bublinatky. Atraktivní koupání přilákalo i další rekreanty, kteří skoupili pozemky (původně tzv. „důlní míry“). V poddolovaném území  ale nepřipadá v úvahu stavět obytné domy, a tak kolem jezera vznikly jen chaty a zahrádky. Dnešní rekreační využití území je tak vlastně (stejně jako ostatní jevy, jimž je věnována celá trasa této NS) vedlejším produktem hornické činnosti, respektive jejího ukončení. Památkou na industriální minulost je i místní název „Amerika“, zachovaný dodnes v mapách. Označení původně patřilo průmyslové kolonii, která ve 20. letech 20. století stála u silnice. Podle pamětníků v této kolonii bydleli „krajánci“, kteří se původně vydali hledat práci do Ameriky, ale neměli za oceánem štěstí a vrátili se chudí zpět do vlasti, kde museli vzít zavděk i prací ve zdejších dolech.

 

Na tomto rozcestí se z naučné stezky a modré turistické značky odpojuje vrcholová odbočka k vyhlídce „Na Vrchách“. Komu nevadí prodloužení putování za hornickou historií slepou odbočkou, měřící 1 km, má možnost rozhlédnout se po kraji z dřevěné rozhledny, která slouží také jako datový převaděč (postavena v roce 2013). Naučná stezka jinak pokračuje dále k jihu, do centra někdejšího důlního revíru. 

 


obecní znak Pod úpatím kopce 200 m severovýchodně od této zastávky (lokalita „Příkočov“) zvýrazňují břízami porostlé haldy místo, kde založil Antonín Hochberg v roce 1798 první huť k pálení kyseliny sírové (olea) na Břasku – huť Theresia. Právě výroba olea výrazně podnítila rozvoj těžby uhlí, která na vzhledu současné krajiny zanechala nesmazatelné stopy.