#

Navigace

Obsah

Stopy těžby uhlí a průmyslové revoluce

Stopy těžby uhlí a průmyslové revoluce

Stopy těžby uhlí a prům. revoluce na Břasku (GPS: N49°49'56.359" E13°34'7.501")

Tématem naučné stezky jsou četné pozůstatky důlních a průmyslových provozů v okolí Břas, Stupna, Kříš, Vranovic a Darové. Dobývání kyzových břidlic, později i železných rud a černého uhlí u Darové a Vranovic probíhalo již od 1. pol. 17. století. Dlouho šlo jen o tzv. selskou těžbu mělkými jámami. V 2. pol. 18. a hlavně na počátku 19. stol. ale nastává rozmach systematického dobývání uhlí za použití modernějších metod. Nejprve se svrchní (hlavní) radnická sloj těžila tzv. chodbicováním neboli klínováním, tj. ručně kopanými chodbami šířky 3–5 m a výšky 5–8 m, nahoře zúženými (jakoby do klínu – odtud název). Později se přešlo na efektivnější „břaskou“ metodu (viz infopanel o PP Bašta), která umožnila vytěžení prakticky celé mocnosti uhelné sloje beze ztrát. Tato metoda byla převzata z dobývání příbramského žilného rudního revíru, ale pro těžbu uhlí byla použita poprvé právě zde. Břasko je vlastně jednou z kolébek průmyslové revoluce v Čechách, kde byla vyvinuta, zdokonalena nebo aspoň vyzkoušena celá řada nových industriálních postupů.

Těžba povrchovými odklizy na Břasku byla ve své době unikátem

Dobývání uhlí v břaské pánvi bylo ukončeno v roce 1969, dvě staletí intenzivní těžby však krajinu výrazně poznamenala. Některé památky, jako jsou třeba odklizy povrchových dolů a přilehlé haldy, nelze ani dnes přehlédnout. Další svědectví industriální éry jsou už nápadná méně – zajištěná ústí šachet, propady štol, tělesa důlních drážek či pozůstatky někdejších zpracovatelských provozů, které si v současnosti s těžbou už málokdo spojí. Cílem NS je představit návštěvníkům nejen stará důlní díla, ale poodkrýt i další stopy po zpracování surovin, které jsou v dnešní krajině desítky let po ukončení těžby již sotva patrné.

Trasa začíná u přírodní památky Bašta, která pár kroků pod silnicí nabízí pohled na zakonzervovaný zbytek mocné svrchní radnické sloje, tvořené kvalitním černým uhlím. Geologické podloží širšího okolí tvoří proterozoické (starohorní, stáří 1–1,5 mld let) kamenečné neboli kyzové břidlice s vysokým obsahem pyritu (kyzu železného) a spility neboli metabazalty, tedy přeměněné mořské lávy. Uhelné sloje vznikaly před cca 290–320 mil let v období svrchního karbonu, kdy zde v rašeliništích při okrajích mělkých jezer rostly pralesy stromovitých kapradin, plavuní a přesliček. Prouhelněním jejich kmenů zapadlých v močálech bez přístupu vzduchu vznikly uhelné polohy, nepravidelně prokládané vrstvami pískovců, jílovců a prachovců, tvořených usazením písku a bahna naplaveného z okolí. Uhelné sloje se v břaské pánvi ukládaly několik desítek tisíc až cca 100.000 let.

V těchto místech vystupovala hlavní uhelná sloj až k povrchu a dosahovala maximální mocnosti 10–14 m. Na protější severovýchodní straně odklizu Klement ležela ale už asi 30 m pod úrovní okolního terénu. V okolí výchozu začal od roku 1788 těžit uhlí hrabě Jáchym Šternberk, majitel radnického panství, a to pomocí mělkých šachtiček a krátkých štol. Šternberkové ale brzy (cca po r. 1800) zjistili, že lze výhodně těžit i povrchovým lomem – odklizem, což bylo v té době u černého uhlí opravdu raritou. Odklizy těžily pouze svrchní radnickou sloj o průměrné mocnosti 10 m, spodní radnická sloj v mocnosti 4 m je zde sice vyvinuta, ale prakticky netěžitelná (břidličnatá s množstvím proplástků). Uhlí bylo jako palivo využíváno mj. ve šternberské sklárně, která stála hned přes silnici (dnes areál cementárny). Odkliz Klement je jedním z nejstarších a největších odklizů v břaském revíru. Těžilo se v něm až do roku 1937, a pak ještě krátce v letech 1958-1961 a 1987-89 (dotěžení zbytků sloje v rámci likvidace důlních děl). Poslední relikt sloje byl ponechán jako přírodní památka.


obecní znak Tématika naučné stezky je obsažena i ve znaku obce Břasy: Dlouholeté působení pánů ze Šternberka, k jejichž panství území dnešní obce Břasy patřilo, zde symbolizuje zlatá osmihrotá hvězda (něm. „Stern“).