#

Navigace

Obsah

Důl Liewald a okolní olejny

Důl Liewald a okolní olejny

 

Důl Liewald (Matylda I) a okolní olejny (GPSN49°50'21.149" E13°34'1.074")

 

Asi 50 m severozápadně od této zastávky se nachází zajištěné ústí jámy Liewald neboli Matylda I. Šachtu (původně nazývanou Jánský důl, Johanni-schachte) založil v roce 1820 podnikatel Jan Anton Ignatz Liewald. Jednalo se o jeden z nejvýznamnějších a nejdéle těžících dolů břaského revíru, který patřil hloubkou 78,4 m i k těm nejhlubším (Hedvika – 75, Tereza – 79,5, Matylda II – 88,5 m). Zprvu těžil jen kvalitní svrchní radnickou sloj, později tu byla dobývána i méně kvalitní spodní sloj. V roce 1860 důl koupila společnost J.D. Starck, přesto zůstal prakticky v rodině (Liewaldova dcera Josefa Aloisie byla manželkou Starckova synovce Franze Antona). Na vrcholu těžby těžil Liewald ročně okolo 50.000 tun, např. v r. 1913, kdy bylo na dole zaměstnáno přes 200 horníků, to bylo až 55.556 tun. Pro vlastní spotřebu (parní stroj a hornický deputát) se spotřebovalo ve stejném roce 3.818 tun uhlí.

 

Důl Liewald v 19. století

 

V r. 1934 byl důl odkoupen Šternberskými uhelnými doly do sceleného důlního pole, po znárodnění v r. 1945 se stal pod názvem Matylda I součástí n.p. Radnické uhelné doly. Šachta byla uzavřena v r. 1947, sloužila ale jako výdušná jáma pro okolní doly až do 28.2.1969, kdy byl uzavřen i poslední důl v revíru – Matylda IV (označovaný také Matylda I+II). Ten se nacházel cca 500 m jižně odtud, u silnice Kříše – Břasy cestou k zastávce č. 8, v dnešním areálu kovovýroby. Jednalo se o úpadnici (jámu se šikmým sklonem), která těžila uhlí původně ponechané v ochranných pilířích Liewaldu a Matyldy II (tu najdeme opět přímo u zmíněné silnice, cca 50 m východně od trasy NS). Tento poslední činný důl na Břasku tedy dotěžoval zbytky uhelné sloje i pod místem, kde nyní stojíme.

 

Vedle šachty stála olejna Johann, kousek dál na jih (k silnici) další huť zvaná Liewald; obě patřily J.D. Starckovi. Surovinou k výrobě olea byl tzv. vitriolový kámen, který se získával z kyzových břidlic loužením a oxidací sulfidů na sírany. Tyto břidlice v okolí těžil už baron Hochberg a zpracovávala je i celá řada dalších hutí. Starckovy závody ale používaly hlavně upravenou surovinu z Hromnice, odkud byla na Břasy finální výroba olea r. 1824 přesunuta. Důvodem bylo kvalitní palivo – uhlí, neboť destilace v pecích vytápěných méně výhřevným dřevem se nevyplácela. Nebylo náhodou, že olejny stály co nejblíže dolů, spotřeba uhlí byla totiž značná – např. v roce 1865 bylo v širším okolí Břas v provozu přes 130 pecí, pro jejichž provoz se spálilo až 88 tun uhlí denně! Spolu s dalšími navázanými výrobami (hrnčírny, cihelny, parní stroje atd.) spolykal tento chemický průmysl více než ¼ celorevírní těžby uhlí!

 

Rozemletý vitriolový kámen (síran železnatý, FeSO4) se v kameninových nádobách - retortách (zvaných také kolmy) vkládal do tzv. galejních pecí. Tyto pece, z nichž po stranách trčely desítky dalších baněk nasazených na kolmy (tzv. předloh), připomínaly vzhledem galejní lodě s vesly. Destilací síranů unikal oxid sírový (SO3), jehož opakovaným jímáním ve vodě vznikala nejprve kyselina sírová (H2SO4) a následně zmíněné oleum, z chemického hlediska kyselina disírová (H2S2O7). Po vyžíhání náplně (které trvalo 24 hod) a vychladnutí galejní pece (dalších 8–10 hod) bylo třeba celou pec rozebrat, vyškrábat z retort odpadní oxid železitý, znovu je naplnit vitriolovým kamínkem a pec opět sestavit. Pro výrobu kyseliny požadované koncentrace se proces destilace čtyřikrát opakoval. V každé olejně bylo několik pecí a tak nepřekvapí velká produkce odpadu – odpadní červený prášek (nazývaný „caput mortuum“ nebo „kolkothar“) byl spolu s vyřazenou keramikou (popraskané retorty musely být pro další náplň galejní pece vyměněny za nové) vršen na haldy, dosud viditelné v okolí. Teprve v roce 1877 začal caput mortuum zpracovávat J.A. Starck na trvanlivé červené barvy.

 


obecní znak Retortu má obec Břasy nejen ve znaku – z vyřazených keramických nádob má dodnes spousta místních obyvatel vyskládané podezdívky plotů apod. Zlomky retort můžete najít ve zdejších lesích v blízkosti bývalých hutí na velkých hromadách – jednu z nich míjí i naučná stezka cestou k silnici Břasy – Kříše (vpravo)..